Právo číst
by Richard Stallman
[
English
| French
| German
| Korean
| Polonais
| Portuguese
| Russian
| Spanish
]
Table of Contents
Tento článek se objevil v roce 1997 v únorovém čísle Communications of the ACM (Ročník 40, Číslo 2).
(z "The Road to Tycho" (Cesta do Tycho), kolekce článků o Lunární Revoluci, publikované v Luna City v roce 2096)
Pro Dana Halberty, začala cesta do Tycho na univerzitě, když jej Lissa Lenz požádala o půjčení jeho počítače. Její počítač byl pokažený a než by si stihla půjčit nějaký jiný, nestihla by dokončit svůj projekt. Nebyl nikdo jiný koho by se odvážila požádat, nežli Dan.
Tím se Dan dostal do dilematu. Měl by jí pomoci, ale pokud by jí půjčil svůj počítač, mohla by si přečíst jeho knihy. Pouhá skutečnost, že by se mohl dostat na mnoho let do vězení za umožnění přečtení jeho knih, jej šokovala. Tak jako všichni ostatní - od základní školy byl naučen, že půjčování knih je špatné, tak hnusné, že by to udělali jen piráti.
Nebyla velká šance, že by SPA - Softwarová Protekční Autorita - byla neúspěšná jej dopadnout. V hodinách počítačů se učili, že každá kniha obsahuje monitor copyrightu, který hlásí do Centrální Licencovny kdy, kde a kdo knihu četl. (Ta používala informace pro dopadení pirátů, ale také pro prodej osobních profilů obchodníkům.) Při příštím připojení jeho počítače do počítačové sítě by Centrální Licencovna našla vše. On, jako vlastník počítače, by dostal tvrdé potrestání.
Samozřejmě, že Lissa nemusela nutně mít zálusk číst jeho knihy. Mohla chtít počítač pouze pro napsání své práce. Ale Dan o ní věděl, že pochází ze rodiny střední vrstvy a mohla si těžko dovolit školné a poplatky za čtení. Pouze čtení jeho knihy by pro ní byla cesta, jak projít zkouškami. Rozuměl její situaci - on sám si musel půjčit na zaplacení materiálů, které četl (deset procent toho, co platil dostali autoři článků a on, než získá akademické vzdělání mohl jen doufat, že jeho vlastní výsledky, bude-li na ně často odkazováno, mu vynesou zpátky.
Později se Dan učil, že bývaly doby, kdy každý mohl jít do knihovny a číst články nebo dokonce celé knihy bez placení, o tom, že existovali nezávislí učenci, kteří četli tisíce stránek bez přidělení oprávnění vládní knihovnou. Ale v devadesátých letech dvacátého století začaly obě, komerční i neziskové vydavatelství účtovat přístup ke čtení. V roce 2047 byly knihovny nabízející svobodný přístup ke vědecké literatuře pouhou vzpomínkou.
Samozřejmě, že existovaly cesty, jak obejít SPA a Centrální Licencování. Všechny byly ilegální. Ale Dan měl spolužáka, Franka Martucciho, který si opatřil speciální pomůcku, pomocí které obcházel kód copyrightového monitoru při čtení knih. Řekl o tom ale příliš mnoha svým známým a jeden z nich jej za úplatu udal na SPA (studenti byli díky velkým dluhům jednoduše pro peníze schopni zrady). Ve 2047 byl Frank vězněn, ne pro pirátské čtení, ale pro přivlastňování a ladění - zkoumání.
Později se Dan také učil, že existovala doba, kdy každý vlastnil debugovací pomůcky. Existovaly dokonce svobodné debugovací pomůcky dostupné na CD, nebo stažitelné pře síť. Ale běžní uživatelé je začali používat pro překonání copyrightových monitorů a mnohdy se to stalo až běžným způsobem k přístupu. To znamená, že to bylo ilegální a vývojáři těchto systémů byli uvězněni.
Programátoři stále potřebovali debugovací pomůcky, samozřejmě, ale distributoři těchto pomůcek vydávali pouze omezené série licencované přímo licencovaným a uplaceným programátorům. Debugges, který Dan používal ve škole pro výuku a testovací účely, byl ukryt za speciálním firewallem.
Copyrightový monitor bylo možné obejít také instalací modifikovaného systémového kernelu. Dan mohl eventuálně najít svobodné kernely, dokonce celé svobodné operační systémy, které existovaly okolo přelomu století. Ale mimo-toho, že byly ilegální, nemohl je nainstalovat bez znalosti root hesla ke svému počítači. A ani FBI, či dokonce podpora Microsoft by je nesdělila.
Rozhodl se, že nemůže jednoduše Lisse půjčit svůj počítač. Ale také jí nemohl odepřít svou pomoc, protože ji měl rád. Každá příležitost s ní mluvit jej naplňovala potěšením. A pokud si jej ona vybrala pro svou žádost o pomoc, mohlo to znamenat, že jej má ráda také.
Dan vyřešil problém zcela nepochopitelně - půjčil jí svůj počítač a řekl jí své heslo. Takto, pokud by Lissa četla jeho knihy, Centrální Licencovna by měla dojem, že je četl on. Byl to stále kriminální čin, ale SPA jej nemohla automaticky najít. Našli by jej v případě, že by jej Lissa udala.
Samozřejmě, že kdyby se ve škole někdo dozvěděl, že prozradil Lisse jeho heslo, vrhalo by to stín na oba bez ohledu na to, k čemu heslo potřebovala. Školní politika vyvozovala ze všech narušení disciplinární závěry. Nezáleželo na tom, zdali jste škodili či ne, přestupkem bylo i ztížení vaší kontroly administrátorem. Pro ně to znamenalo, že jste dělali něco zakázaného a oni nepotřebovali vědět co to bylo.
Studenti za takovéto věci nebyli obvykle vylučováni - ne přímo. Namísto toho byli za takovéto věci vyloučeni ze školních počítačových systémů a tím museli nevyhnutelně chybovat při zkouškách.
Později se Dan také učil, že tento druh univerzitní politiky byl zaveden teprve v osmdesátých letech dvacátého století, kdy univerzitní studenti začali používat počítače ve větší míře. Předtím udržovaly univerzity jiný přístup ke studentské disciplíně - trestali aktivity, které byly škodlivé, ne které pouze vzbuzovaly podezření.
Lissa Dana nakonec nenahlásila na SPA. Jeho rozhodnutí jí pomoci jim umožnilo jejich následnou svatbu a také otevřelo otázku co byli učeni o pirátství jako děti. Začali společně číst o historii copyrightu, o Sovětském Svazu a jejich restrikcích na kopírování a dokonce o původní originální ústavě Spojených Států. Přestěhovali se do Luna, kde našli společníky, kteří nechtěli být pod spáry SPA. Když Tycho v 2062 vzniklo, všeobecné právo na čtení se brzy stalo jedním ze základních záměrů.
"Právo číst", je bitva, která začíná být aktuální právě dnes. Možná to bude trvat padesát let, než se naše současné životy dostanou na cestu úplného utajení informací, avšak mnoho ze specifických zákonů a praktiky popisovaných v příběhu lze již dnes najít v Clintonově Administrativě nebo u vydavatelů.
Je zde jedna výjimečnost: myšlenka, že FBI či Microsoft bude mít seznam root hesel k osobním počítačům. To je odhad z Clipper chip a Clintonových Administrativních návrhů společně s dlouhodobým trendem: počítačové systémy jsou stále více nastavovány tak, aby neposkytovaly možnost systémových nastavení lidem aktuálně počítač používajících.
SPA, kterou je Software Publisher's Associations dnes není oficiální policejní složkou. Neoficiálně tak však jedná. Směřuje lidi k podávání informací o spolupracovnících a přátelích, jako Clintonova Administrativa, zastává názor kolektivní zodpovědnosti čímž vlastník počítače musí zajistit dodržování copyrightu, jinak bude potrestán.
SPA se právě snaží o přinucení malých Internet service providerů k instalaci monitorů uživatelů. Mnoho malých ISP tomuto tlaku podlehne, protože vědí že by v případě soudu prohráli. (Atlanta Journal-Constitution, 1Oct 96, D3.) Nejméně jeden ISP, Community ConneXion v Oaklandu, CA, odmítl požadavek a byl obžalován. SPA prohlašuje zastavení této žádosti, ale určitě bude pokračovat v tomto tažení v dalších rozličných podobách.
Univerzitní bezpečnostní politiky popisované výše nejsou vymyšlené. Na příklad, jeden počítač na jedné univerzitě v oblasti Chikaga zobrazuje při přihlášení tuto informaci (v uvozovkách je originál):
"This system is for the use of authorized users only. Individuals using this computer system without authority or in the excess of their authority are subject to having all their activities on this system monitored and recorded by system personnel. In the course of monitoring individuals improperly using this system or in the course of system maintenance, the activities of authorized user may also be monitored. Anyone using this system expressly consents to such monitoring and is advised that if such monitoring reveals possible evidence of illegal activity or violation of University regulations system personnel may provide the evidence of such monitoring to University authorities and/or law enforcement officials."
To je zajímavý přístup k Čtvrtému Doplňku (ústavy, pozn. překl.): Tlačit většinu k souhlasu, jinak řečeno, cloumat jejímy právy.
- The administration's "White Paper": Information Infrastructure Task
Force, Intellectual Property and the National Information
Infrastructure: The Report of the Working Group on Intellectual
Property Rights (1995).
- An
explanation of the White Paper:
The Copyright Grab, Pamela Samuelson, Wired, Jan. 1996
- Sold Out,
James Boyle, New York Times, 31 March 1996
- Public Data or Private Data, Washington Post, 4 Nov 1996. We used to have a link to this, but Washinton Post has decided to start charging users who wishes to read articles on the web site and therefore we have decided to remove the link.
- Union
for the Public Domain--a new organization which aims
to resist and reverse the overextension of intellectual property
powers.
The author's
note talks about the battle for the right to read and electronic
surveillance. The battle is beginning now; here are links to two
articles about technologies now being
developed to deny you the right to read.
Return to GNU's home page.
FSF & GNU inquiries & questions to
gnu@gnu.org.
Other ways to contact the FSF.
Comments on these web pages to
webmasters@www.gnu.org,
send other questions to
gnu@gnu.org.
Copyright 1996 Richard Stallman
Verbatim copying and distribution of this entire article is
permitted in any medium, provided this notice is preserved.
Updated:
$Date: 2001/07/29 10:45:55 $ $Author: lmiguel $
[Tiskni] [Přidat komentář]